Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále (Lk 23,35-43) | 23. listopadu 2025
Jako křesťané se každý den v nějaké souvislosti modlíme modlitbu „Otče náš“. V ní zaznívají slova „přijď království tvé…“ Kdyby se nás někdo zeptal na naši představu Božího království, jak bychom odpověděli? Asi bychom vzpomněli Ježíšův druhý příchod ve slávě. Možná bychom si vybavili, že už je Boží království nyní mezi námi. Ale úryvek evangelia nám připomíná, že slávě Božího království předchází utrpení a kříž.
Na Golgotě vidíme tři skupiny lidí. Docela velkou skupinou jsou lidé lhostejní. Možná je zaujal jeruzalémský rozruch, ale víc se nezajímali. Druzí dali průchod své nenávisti a aktivně ho na křížové cestě provázeli výčitkami, posměchem či dokonce radostí z jeho bolesti. Třetí skupinka je docela malá, trpí spolu s Ježíšem, nenechají se odradit, vytrvají v Ježíšově blízkosti až do konce: Panna Maria, apoštol Jan, některé ženy, nejvěrnější přátelé. A kdyby se nás někdo zeptal, ke komu se chceme přidat, rozhodně bychom vybrali poslední skupinku.
Aby také ne, chceme mít věrnými přáteli Ježíše, ale takové přátelství je často spojeno s tíhou kříže. Co s tím? Někteří umělci by rádi kříž odstranili. Nechají viset jenom corpus Krista. Nebo na kříž postaví Ježíše Zmrtvýchvstalého, oslaveného. Ano, on je Král, ale Král, který nese naše hříchy a bolesti, on je Král s křížem. Jak si s tím poradili světci? Vidíme úžasný příklad: čím více Ježíše milovali, tím více přijímali i jeho oběť. Nejde o vyhledávání bolesti, život už sám přináší dostatek těžkostí. Jde o to, abychom nereptali, a s jeho pomocí a s láskou k němu nesli těžké okolnosti statečně. Nabídněme mu svou bolest: „Pane obětuji ti své utrpení, prosím, proměň ho v požehnání pro ty, kdo to potřebují.“
Evangelium také vzpomíná lotry ukřižované po stranách Ježíše. Toho po pravici nazývá tradice Dismas. Jeho velikost spočívá v tom, že přijímá Ježíše a váží si jeho oběti, i když byl ode všech potupen. Je jednoduché zahořet k někomu, kdo je na vrcholu slávy, ale objevit lásku k odsouzenému je mimořádné.
I my můžeme prožívat krásné a slavné okamžiky, kdy se na Ježíše mohu těšit. Mám se s kým modlit, mám zdraví, k tomu krásné počasí. Ale jak zvládáme přijímat Ježíšovu oběť, která se nám dává v každé mši svaté, když jsem na to sám, když mě něco trápí nebo není venku ideální čas? I toto všechno ukazuje, jak dalece jsem postoupil ve škole víry.
Prosme o sílu Dismasovu, abychom si vždy vážili a správně využívali všeho, co nám Bůh dopřává. Ať jsme hrdými občany Božího království, kteří to nevzdají, i když přicházejí těžkosti a utrpení.
