Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Narození Páně (Jan 1,1-18) | 25. prosince 2022

Vánoce jsou svátky, na které se nejvíce těší děti. A my si z nich můžeme a máme vzít příklad. Pro každého člověka mají být Vánoce potěšením. Ale zatímco děti se těší většinou z dárků, které se objevují pod stromečkem, my se máme těšit z daru, který nám byl dán v betlémských jeslích. Z daru od samotného Boha. Z Ježíše Krista.

Kdo Krista odmítá, odmítá zdroj radosti. Kdo Krista přijme zrakem, toho Kristus potěší podobně, jako nás těší krásné věci, které kolem sebe vidíme. Kdo Krista příjme myslí, toho Kristus potěší podobně, jako nás těší dobré zprávy a laskavá slova. Kdo Krista přijme srdcem, toho Kristus potěší a promění tak, jako nás těší a proměňuje setkání s velikou láskou. Jak Krista přijmout srdcem?

Tím, že ho do svého srdce, do svého já, do svého nitra pozveme a svěříme mu všechno, co prožíváme. Vložíme to do jeho rukou. Poprosíme ho o pomoc v těžkostech. O uzdravení našich zraněných vztahů. O osvobození od hříchu a zla. O ochranu a pomoc v pokušeních a životních zkouškách. O sílu odmítat zlo a konat dobro.

Jméno Ježíš znamená „Bůh zachraňuje“. Ježíš zachraňuje každého, kdo se k němu obrátí s prosbou: „Pane Ježíši, prosím, pomoz mi. Smiluj se nade mnou. Potřebuji tě.“

Tato zvolání otvírají naše srdce Pánu. Díky naší modlitbě k nám může přijít, my ho můžeme přijmout. A kdo Ježíše přijímá, může zakoušet radost z jeho moci a lásky. A to je cíl Vánoc. Aby Kristus vstoupil do našeho života do našeho srdce. Abychom my zakusili radost z jeho moci a lásky a začali s ní žít. Aby se Slovo stalo tělem, přebývalo v nás, a my se těšili z jeho blízkosti.

Přeji nám všem, aby se nám to dařilo.