Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle velikonoční (Jan 15,9-17) | 9. května 2021

„Nazval jsem vás přáteli.“ To je nejen věta z dnešního evangelia, ale také biskupské heslo Mons. Josefa Hrdličky. Ten k němu v roce 2012 v rozhovoru pro Katolický týdeník řekl: „Slova Vos dixi amicos řekl náš Pán apoštolům ve večeřadle krátce před svým utrpením. Také řekl, že nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Už od mládí to byla věta mého srdce a po jmenování biskupem jsem ani dlouho neváhal s volbou svého hesla. Přátelství je hodnota ‚na život a na smrt‘. Ježíš ji nejen vyslovil, ale hned druhý den na kříži protrpěl až do dna. Někdy se mi zdá, že církev odkaz této věty ještě plně neobjevila. Navíc žijeme v době, kdy pojmu přátelství hrozí, že sklouzne do povrchní konvenční polohy. A když slyšíme pojmy přítel, přítelkyně, víme, že jde většinou o vztah mezi mužem a ženou, kdy se ti dva nechtějí vázat a volí spíš nezávaznou formu vztahu, který může skončit, kdykoli se jim zachce, podle toho, jak se jim to hodí. Jde o domnělou a pokřivenou podobu lásky, náhražku za závazné manželství. Proto mají křesťané střežit skutečný obsah pravé lásky a přátelství podle Kristových slov.“

Přátelství je hodnota „na život a na smrt“. Tato myšlenka otce biskupa Josefa Hrdličky nám říká, jakým přítelem je nám Ježíš a jakými přáteli bychom mu měli být my. Ježíš pro nás obětoval všechno. Co obětujeme my pro něho?

Když jsem se o dnešním evangelijním úryvku bavil s přáteli, vzpomněli si na jednoho kněze, ke kterému přišel zdrcený muž a prosil o pomoc. Kněz se ho zeptal: „Co se vám stalo?“ Muž odpověděl: „Přítelkyně mě vyhodila na ulici.“ Kněz se zamyslel a řekl: „Tak to byla spíše vaše nepřítelkyně.“

Snoubencům při přípravě na manželství kladu na srdce úkol, že se mají stát přáteli. Nezáleží na tom, jak se nyní nazývají, ale na tom, kým časem skutečně budou. A manželé by měli být těmi nejlepšími kamarády.

Ježíš nás nazval přáteli, nechováme se však někdy spíše jako jeho nepřátelé? Tím, že ho vyženeme ze svého každodenního života nebo že se neptáme, co chce on, ale nutíme mu své představy.

Možná si říkáte, že jsou to zbytečně tvrdá slova. Vždyť my přece s Ježíšem kamarádíme. Modlíme se, chodíme v neděli na mši svatou. V čem ale spočívá skutečné přátelství? Ježíš v evangeliu říká: „Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám.“ Děláme, co nám Ježíš ukládá? Jak plánují svůj život mladí, jak manželé, jak rodiče, jak farníci? Ptáme se na Ježíšovu vůli? Co od nás očekává? Prosíme o odvahu opustit svou představu a přijmout tu Boží? Prosíme o sílu vzdát se pohodlí a přijmout zodpovědnost za manžela – manželku, rodinu, děti…?

V závěru slyšíme výzvu: „Milujte se navzájem!“ Prosme o sílu mít v úctě a lásce ty, kdo mají jiný názor, hledající, hříšníky, přinášet Boží lásku těm, kdo ji potřebují. Prosme o schopnost otevřít všem bližním cestu ke Kristu.