Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle v mezidobí (Jan 1,29-34) | 15. ledna 2023

Beránek Boží, který snímá hříchy světa, a Syn Boží. To jsou tituly, kterými Jan Křtitel označuje Ježíše. Pojďme se nad nimi společně zamyslet.

Na počátku dějin spásy stojí příběh, který židé nazývají akeda (svázání). Praotec Abrahám má svázat a obětovat svého syna Izáka. Důležitou součástí tohoto příběhu je beránek, kterého Bůh pošle, aby byl v poslední chvíli obětován místo milovaného chlapce.

Druhý důležitý příběh s beránkem se odehrává o 360 let později, přibližně 1300 let před narozením Krista. Vyvolený národ je zotročen v Egyptě. Mojžíš jedná s faraonem o jeho propuštění. Faraon nechce ustoupit a přichází deset egyptských ran. Při poslední prochází Egyptem smrt a zabíjí všechny prvorozené. Ušetřeny jsou jen ty domy, které mají dveře potřeny krví obětovaného beránka. Ten se pak stává hlavní součástí sederové večeře (seder = pravidla, podle kterých se hostina řídí), která je trvalou připomínkou veliké noci, kdy byli židé vyvedeni z otroctví a začalo jejich putování do zaslíbené země.

Jejich velikonoční beránek se stal druhým důležitým předobrazem Ježíše Krista. Oba tyto příběhy nám připomínají, že Ježíš je obětní beránek, který zemřel za mě a za všechny, aby mě a nás všechny zachránil z otroctví hříchu a smrti. Je dobré si to připomínat. Za mě a za nás se Ježíš obětoval. Může nám to pomoci, abychom prožívali osobní vděčnost za vykoupení a zároveň si uvědomovali, že Kristu záleží i na všech ostatních lidech. Není na světě člověk, kterého by Kristus nemiloval a za kterého by se neobětoval. Za svou spásu máme děkovat a druhým ji máme přát.

Druhý titul, který zazněl na konci evangelijního úryvku, je Syn Boží.

Jan Křtitel nekompromisně říká: „To je Syn Boží.“ Toto prohlášení mohlo působit na každého jinak. Pro Římany to byla urážka císařského majestátu, protože božími syny byli označováni vládci Říma. Pro Židy to bylo rouhání, protože Bůh přece nemůže mít lidské děti. Pro Řeky to byl návrat k bájím, které v té době opouštěli. Jan Křtitel se tímto prohlášením vystavoval nebezpečí posměchu, pronásledování, zavržení a smrti. Pro pravdu o Kristu riskoval svůj život.

Pro nás je důležité, jak vnímáme jeho slova my. Co to dělá s námi, když slyšíme, že Ježíš je Syn Boží? Probouzí to v nás úctu ke Kristu? Touhu ho více poznat? Ochotu dát ho na první místo?

Narozdíl od vrstevníků Jana Křtitele máme dvoutisíciletou zkušenost života s Ježíšem Kristem. Během tohoto času si generace lidí mohli ve svých životech ověřit, že Ježíš není jen obyčejný člověk, učitel či prorok. Je to Boží Syn, který má moc vysvobodit každého z nás z hříchu a smrti. Písmo svaté a životní příběhy těch, kdo před námi v Krista uvěřili, tvoří velikou učebnici, ze které můžeme čerpat poznání o Bohu. A co víc, můžeme a máme k ní svým životem s Kristem připisovat další kapitoly. Kéž by se nám to dařilo.