Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Výročí posvěcení kostela (Mt 10,26-33) | 18. a 25. září 2022
Kostel je srdcem každé obce, každého města. Je symbolem pramene Božích milostí (první čtení Ez 47,1-2.8-9.12). Pro ně sem přicházíme. Voláme k Bohu, když se radujeme, když jsme smutní, slabí, hříšní či bezradní. Můžeme se s Bohem spojit kdekoli (evangelium Jan 4,19-24), ale kostel je tím nejvýznamnějším místem setkání. Nás, jako farní rodiny, nás, jako člověka s Bohem. Je místem nejsvětější oběti. Je jakýmsi domovem, kde se máme cítit dobře.
A pokud má být kostel srdcem, je třeba, aby i celý organismus kolem fungoval a byl napojen (druhé čtení Ef 2,19-22). Aby to, co začíná v budově kostela, přerůstalo do chrámů našich životů. K tomu mi dovolte nabídnout pět bodů – pět bodů dobrého duchovního života. Je to pět pojmů, slov, které nám mohou pomoci žít dobře a šťastně svůj život, pokud je přijmeme za své.
- Přijímat (Recieve)
Čím je srdce plno, tím ústa přetékají. Pokud mám být dobrým člověkem a být k něčemu dobrému dobrý, musím čerpat u dobrého zdroje. Tím prvním a nejlepším zdrojem je Bůh. Když se u něho budu učit, když se s ním budu bavit v modlitbě, když si tu a tam otevřu (třeba v mobilu) Bibli a zamyslím se na jednou větou či odstavcem, když budu pravidelně přijímat sílu skrze svátosti (svaté přijímání a svátost smíření), bude to dobrý předpoklad, aby i z mého srdce, mých úst a z mých rukou vycházelo něco dobrého.
- Chválit (Worship)
Možná v tomto směru neznámý pojem. Jsme ale Bohem stvořeni, abychom ho chválili svým životem. Abychom se za nic z toho, co přes den uděláme, nemuseli stydět (zpytování svědomí). Takto může chválit Boha i maminka zavalená péčí o domácnost. A to tehdy, když před žehlením řekne: „Pane Ježíši, chci toto prádlo žehlit s láskou a vděčností za mou rodinu.“ Pak se i taková činnost může stát Boží chválou. Ale máme Boha uctívat i přímo, modlitbou, písní, která vychází ze srdce a zní jen pro něho. Zde je ukryto velké bohatství pro šťastný život.
- Připojit se (Connect)
Bez připojení to prostě nefunguje… Nikdo z nás není sólista. Po seslání Ducha Svatého vznikla církev. A i když mi ne každý člověk musí být sympatický, tvoříme jednu rodinu. Všichni pokřtění. Jsme zde jeden pro druhého. Máme se navzájem povzbuzovat, mluvit o svých zkušenostech, spolu se modlit, spolu Boha chválit (kde jsou dva nebo tři…).
- Sdílet (Share)
Z evangelia známe: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi.“ Víra není něco soukromého, co si doma schovám pod polštář. Každý jsme Ježíšovým učedníkem, každý jsme byli posláni, abychom svou víru sdíleli. To slovo známe. Ano, i takto to jde. Tím, co sdílím s ostatními, jaké zastávám názory, jak mluvím… tím vším mohu ukázat, že jsem křesťan a nestydím se za svůj vztah s Ježíšem. Máme možnost připojit se k církvi, která již 2000 let tento vztah ukazuje světu.
- Sloužit (Serve)
Nejde o nějakou otročinu. Bůh má ale jen naše ruce, naše nohy a chce je použít. Nás obdarovává (viz první bod) a my se o tyto dary máme zase dělit. Je velkým obohacením, když dokážeme nezištně udělat něco pro druhé (staré, nemocné, pro děti, ve farnosti…).
Přeji nám všem, ať jsme na tomto místě krásnou Boží stavbou, jejíž srdcem je toto posvátné místo – kostel.
