Duchovní slovo

Služba kněze

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle velikonoční (Jan 10,11-18) | 25. dubna 2021

Prvotní myšlenka dnešní neděle je skutečnost, že se Ježíš připodobňuje k dobrému pastýři. Na jeho vlastnostech a jednání nám ukazuje svou péči o nás. To jsme si také vysvětlili v pátek s dětmi. Hned v závěsu se nabízí inspirace pro všechny pomocníky Dobrého pastýře, pro všechny, kdo jej následují v jeho službě, tedy pro kněze (biskupy) a zasvěcené osoby. A právě o kněžství bych dnes rád hovořil.

Není prostor nyní v celé šíři rozebírat, proč je v dnešní době tak závratný nedostatek kněží. Těch důvodů je několik. Jedním z nich ale je často zkreslený a pokřivený pohled na kněze. Kdo je to vlastně kněz?

 

Jedna katecheze pro děti hovoří o tom, že kněz tím, co dělá, jedná podobně jako psycholog, inženýr, technik, účetní, správce, učitel, spisovatel, umělec či politik. Je také tatínkem, který vychovává. Jeden jeho úkol je však nade všechny úkoly: za sobě svěřené se modlí, žehná jim a skrze mši svatou a svátosti vede každého do přátelství s Bohem. I když zde byla vyjmenována řada profesí, bylo by špatné si myslet, že je nebo musí být odborníkem na všechno. V těchto záležitostech potřebuje každý kněz pomocníky – spolupracovníky. Ne každý rozumí hudbě, umění, stavařině, …

Jak už jsem vysvětloval v posledním čísle farního časopisu Klíč, farnost je svým způsobem rodina. Nejde o dva týmy, kdy na jedné straně je kněz a na straně druhé farníci. Ani v rodině není proti sobě postaven táta a zbytek rodiny. I když tátu v mnoha věcech nikdo nezastoupí, jsou jako rodina jeden tým. A tak to je i ve farnosti.

O práci kněze se hovoří jako o službě. Ano, kněz je služebník nikoli sluha. Sluha dělá to, co se mu řekne. Služebník koná pro druhé bohulibé dílo, ke kterému dostal pověření. To pak nabízí těm, ke kterým je poslán. Jeho práce s láskou nabízena a stejným způsobem je třeba ji i přijímat.

Kněz je zároveň člověkem z masa a kostí. A to i přes to, že v liturgii vystupuje „in persona Christi“. Tedy že je jednou z přítomností Krista při bohoslužbě. Někdy se na to zapomíná. Každý kněz má pomyslných 100 % svých možností (co do sil a času), které musí rozdělit do jednotlivých oblastí pastorace. Když chce v jedné oblasti přidat, musí ubrat v té druhé. Vezměme v úvahu už jen to, jaké byly administrativní úkoly před 10 lety, úplně jiné před 20 lety. A jaké jsou dnes.

Jeden hymnus v breviáři s jistou dávkou hereze hlásá, že Pán Ježíš pracoval a neodpočíval. Je tím básnicky vyjádřeno jeho nasazení pro věc, ale víme z evangelií, že často vyhledával opuštěná místa, aby mohl načerpat sil a také být s Otcem. K podobnému jednání pak vybízel i své spolupracovníky. Ano, musím vzpomenout volný den kněze. Nejen, že má na něho právo, ale je to povinnost vyplývající z Desatera. I kněz potřebuje den, který má pro svůj odpočinek, vzdělávání a potažmo pro kněžské společenství. Každý farník, který to myslí se svou vírou upřímně, chce mít kněze zdravého, odpočatého a schopného vykonávat své úkoly.

V jedné knížce je s trochou nadsázky takto popsán vztah kněze a jeho farníků:

Když je kázání o pár minut delší než obvykle, řeknou lidé: „Je únavný.“ Když je krátké: „Nedal si s ním práci.“

Když mluví hlasitě: „Jeden by z něho ohluchl.“ Když mluví potichu: „Člověk mu nerozumí ani slovo.“

Když není doma: „Pořád někde lítá.“ Když doma je: „Je pecivál.“

Když navštěvuje své farníky: „Nikdy není k zastižení.“ Když je na faře: „Nikdy za nikým ani nezajde.“

Když mluví o penězích: „Moc si na ně potrpí.“ Když o nich nemluví: „Nikdo neví, co s nimi dělá.“

Když je dobrý organizátor: „Dělá moc věcí najednou.“ Když není: „Farnost je mrtvá.“

Když dlouho zpovídá: „Je moc zvědavý.“ Když zpovídá krátce: „Nechce nikomu naslouchat.“

Když jeho mše začíná včas: „Hodinky mu jdou dopředu.“ Když začne o minutu později: „Nikdy nezačíná včas.“

Když je mladý: „Nemá žádné zkušenosti.“ Když je starý: „Měl by jít už do důchodu.“

A když zemře: „Nikdo ho nikdy nemůže nahradit.“

Není to jednoduché, vždy se najde někdo, kdo nebude spokojený. Ani Pán Ježíš to neměl jednoduché. Přesto to nevzdal a dává nám příklad trpělivosti. A tak vás prosím, děkujte Bohu za kněze, které vám poslal a posílá. Modlete se za ty, kteří vás křtili, připravili na svátosti, na manželství, … a kteří vás budou provázet ve všech momentech vašeho života. Buďte nám oporou a umožněte nám, abychom si své farní rodiny mohli zamilovat. Vždyť i kněz je jen člověk, který je nesen vírou svých farníků.

207 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *