Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Mt 16,21-27) | 30. srpna 2020

Jednou přišel za opatem sedlák a pravil: „Slyšel jsem, že vedete v klášteře výbornou školu, chci přihlásit syna.“ Opat se na něho podíval a zeptal se: „Kolik má chlapec roků?“ „Třináct,“ odpověděl sedlák. Opat pokýval hlavou a řekl: „Tak ho přiveďte.“ Na to sedlák pokračoval: „Asi byste měl vědět, že už ho zkoušeli naučit číst a psát, ale zatím se to nikomu nepodařilo.“ Opat pokrčil rameny: „Tak zpočátku bude jen poslouchat.“ Sedlák však pokračoval: „No, on nevydrží dlouho ani poslouchat.“ Opat pozvedl obočí a snažil se vykřesat jiskérku naděje: „Tak snad se to časem naučí.“ Tu ho sedlák dorazil: „No, kdo ví, jak to bude s časem. On totiž rád odpočívá a přijde jen, když se mu bude chtít.“ Opat na to nevěřícně zakroutil hlavou a zeptal se: „Proč ho přihlašujete do školy, když nemá nadání, trpělivost ani píli na učení?“ Sedlák měl jasno: „Už to s ním doma nemůžeme vydržet a chtěli bychom, aby se stal vzdělaným a lepším člověkem.“ Opat se ptal dál: „A nemyslíte, že byste pro to také vy měli něco udělat?“ Tu se sedlák hrdě vzpřímil a říká: „Vždyť děláme, posílám ho přece k vám do školy!“

Začíná školní rok. Děti se po dlouhé době vracejí ke svým povinnostem. Všichni se určitě těší. I když každý asi na něco jiného. Někteří na učitele a učení, jiní na kamarády a přestávky. V úvodním příběhu jsme si připomněli důležitou věc. Vzdělání není jen věcí učitelů, kněží, katechetů a žáků, ale také rodiny a rodičů. Všichni dohromady se máme snažit navzájem si pomáhat, aby tady byla za pár let generace, která bude vzdělaná a budou ji tvořit dobří lidé. To se neobejde bez námahy. A tak je pro nás povzbudivé číst v evangeliu, že námaha a nesení křížů je důležitou součástí křesťanského života.

Slyšeli jsme, jak chtěl Petr Ježíše uchránit od utrpení. Řekli bychom, že to byl projev jeho přátelství a lásky. Ale Ježíš ho tvrdě pokáral. Proč? Protože ví, že pravá láska chce pro druhého ne to, co je nejsnadnější a nejpříjemnější, ale to, co je užitečné a co dá životu smysl. Pravá láska podporuje druhého v dosažení vznešených cílů, i když to stojí námahu a utrpení. Nejeden trenér říká svým svěřencům při závodech: „Odpočívat můžeš v cíli, teď zaber a udělej vše, co je v tvých silách.“ Tak bychom se měli povzbuzovat nejen ve sportu, ale i v práci, studiu, duchovním životě…

Začátek školního a pastoračního roku je dobrá chvíle pro předsevzetí, pro stanovení pravidel, podle kterých budeme společně žít a růst. Mysleme na to a uspořádejme své životy podle Ježíšova příkladu. Buďme pilní a trpěliví ve zkouškách, abychom mohli splnit poslání, které tady na světě od Boha máme.