Žalm 10

Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni.
Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky,
když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“
Odtud všechny jeho pikle.
Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy,
soptí proti všem svým protivníkům.
Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“
V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného,
jeho oči pasou po bezbranném.
Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil,
zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“
Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš“?
Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou.
Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému;
člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.