Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí (Mt 18,21-35) | 13. září 2020

Dnešní téma o odpuštění začneme příběhem. Jednoho dne měl opat kázání, ve kterém se zmínil o tom, že odpuštění může změnit hříšníka ve světce. Jednomu posluchači to nedalo a přišel se po mši svaté zeptat: „Opravdu může odpuštění zlého člověka změnit? Není pro jeho výchovu lepší pořádný trest?“ Opat se zamyslel a pravil: „To je zajímavá otázka. Ale stojím si za svým. Odpuštění může člověka změnit. I když ne každé.“ Muž se na opata tázavě podíval a ten pokračoval: „Duše hříšníka bývá chladná jako kus ledu. Pokud je i naše odpuštění chladné a formální, jen hříšníka utvrdí v jeho zlém stavu a jednání. Ale pokud se odpuštění spojí s ryzí láskou, která plane a hřeje, hříšníkovo ledové srdce začne tát a měnit se k lepšímu.“ Na to muž pravil: „To mám zlým lidem odpouštět a věřit, že je to změní? Vždyť to přece nejde! Proč mám odpouštět někomu, kdo mi ubližuje a ani toho nelituje? A ještě ke všemu s láskou!“ Opat pokýval hlavou a řekl: „Protože tak to dělá Bůh. A my ho máme následovat. Pokud má odpuštění přinést užitek, je potřeba nejprve k hříšníkovi probudit lásku. To není lehké, ale mohou nám k tomu pomoci dvě věci. To, že pochopíme, co ho přivedlo k jeho zlému jednání, a pak, že myslíme na to, co ho jednou čeká, když s ním nepřestane. Obojí v nás má probudit soucit a touhu ho od zla, které ho ovládá a kterým nám škodí, osvobodit. Je to těžký zápas. Když v něm zvítězíme, bude se celé nebe radovat. Je to vítězství, jehož hodnotu plně pochopíme, až jednou na věčnosti staneme před našim Bohem.“

Abychom mohli druhým s užitkem odpustit, je důležité pochopit, proč nám škodí. To není jednoduché. Chce to pokoru, čas, hledání odpovědí, trpělivost v naslouchání. Ale když druhého pochopíme, pomůže to jemu i nám.

Také je třeba hledat odvahu a sílu k odpuštění. I zde je důležité připodobnit se Božímu postoji. A to uvědoměním si, kam může hřích člověka přivést. A spolu s Bohem máme toužit po záchraně našich bližních a využít všech prostředků, aby se tak stalo.

Na závěr se vraťme k evangeliu, kde nám Ježíš, jako vynikající učitel, ukazuje třetí cestu, kde vzít k odpuštění sílu. Učí nás nemyslet na to, jak nám bylo ukřivděno, ale na to, jak už nám bylo odpuštěno. Náš dluh vůči Bohu vyčísluje na 10 000 hřiven. Podle jednoho komentáře byla hřivna 9000 denárů a denár byla denní mzda. Dnes by tedy šlo o částku asi 100 miliard. To je pro jedince nesplatitelná částka. To, že nám Bůh dal život, že nám odpouští naše nevěrnosti, že nás miluje je nesplatitelný dar. A my svou snahou milovat své bližní a odpouštět jim prokazujeme Bohu vděčnost.