Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle adventní (Mt 3,1-12) | 4. prosince 2022

Dnes nám evangelista Matouš předkládá postavu Jana Křtitele, ke kterému přicházejí zástupy a vyznávají své hříchy. Máme před sebou svátost smíření, nechejme se tedy inspirovat, abychom mohli jít více do hloubky. Věnujme pozornost třem zajímavým přirovnáním, která Jan vyslovil.

Tím prvním je věta: „Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti.“ Každému člověku se může někdy stát, že se jeho srdce stane tvrdým a chladným. V důsledku nějakého hříchu, zranění či zklamání se změní v pomyslný kámen. Je to velká bolest pro něho i jeho okolí. Proto jsou Janova slova velmi povzbuzující. Bůh může oživit kameny. Nejen, že může, ale také chce. Proto posílá Mesiáše, kterému máme připravit cestu. Tím, že ho sami přijímáme, a také tím, že ho (jako Jan Křtitel) druhým zvěstujeme.

Přijmout Krista znamená dovolit mu, aby osvobozoval a oživoval (ve smyslu resuscitoval, vzkřísil) naše srdce. Inspiraci k oživení srdce můžeme najít v přirovnání o sekeře, která je přiložena ke kořenu špatného stromu. To naznačuje, že pokud je v našem životě nějaké zlo, je potřeba objevit jeho kořen. Ten musíme odevzdat „tesaři z Nazareta“, aby ho z našeho srdce vyťal. Může se jednat o namáhavý a bolestivý proces. Lesníci říkají, že není tak těžké porazit strom. Těžší je zbavit se pařezů a kořenů. Zvlášť když zarostou nějakým trním.

Až se tedy budeme připravovat na vánoční zpověď, ptejme se nejen po hříších, ale také po důvodech, proč je děláme, jaké jsou jejich kořeny. Ty pak předkládejme Kristu v modlitbě a při mši svaté. Někdy ale není jednoduché je odkrýt. Narazíme na pomyslné trní, které nám naše kořeny chrání. O co může jít? Trním může být můj postoj sebestřednosti, povýšenosti, že se vše přece musí otáčet kolem mě, že mí přátelé jsou jen ti, co uznávají mé názory a říkají, co chci slyšet. Dále to mohou být pocity sebelítosti a ukřivděnosti, které mi přece dávají právo se uzavřít nebo toužit po pomstě. Toto všechno je třeba si přiznat a odevzdávat Pánu. Jen on mě může osvobodit.

Třetí Janovo přirovnání hovoří o čištění obilí. Hospodář vezme lopatu a hází do vzduchu obilí. Zrna padají zpět na hromadu, ale plevel odvěje vítr. I tímto nás vede do důvěrného postoje odevzdanosti, aby zlo mohlo být zničeno a my byli očištěni jeho milosrdenstvím.

Při slovech „připravte cestu Pánu“ si mnozí představí přípravy svých domovů na svátky. Vždy ale začínejme i končeme domem, ve kterém chce přebývat Bůh – naším srdcem. Jen on do něj může přinést pokoj a mír, usmíření a uzdravení.