Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle v mezidobí (Mt 5,17-37) | 12. února 2023

I dnes nasloucháme Ježíšově kázání na hoře. Ježíš komentuje dosavadní zákony a uvádí nás do podstaty Nového zákona. „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.“ Nejen, že nepřišel zrušit to dosud platící, ale ani to (mu) nestačí. Jak tomu rozumět?

Začněme příměrem z kuchařského prostředí. Jsou kuchaři, co vaří přesně podle předpisů, dodržují normy, váhy, postupy. Jejich pokrmy nejsou špatné, ale často jen zasytí. Člověk si nijak nepochutná. Jsou pak ale takoví, co do svého díla zapojí letité zkušenosti. Ba dokonce vaří s láskou a svou práci promění v kulinářské umění. Hosty pak odmění gastronomickým zážitkem.

Farizeové a jejich spravedlnost jsou jako první kuchařská skupina. Dbají na přesnost… váhy a postupy. Chtějí být dokonalí, zasloužit si Boží přízeň. Jejich „duchovní pokrm“ je však pro mnohé nevábný, nestravitelný. Takový život nevede ke štěstí.

Ježíš do této situace přináší božskou moudrost. Ukazuje „recept“ samotného Otce. Nestačí jen dodržování zákonů, chce je naplnit. Zve nás na hlubší cestu, ukazuje směr, vysvětluje, k čemu je to všechno dobré. Zve nás do vztahu lásky. Lásky, která se neptá, jestli už stačí to, co jsem udělal, ale chce, abych naplnil touhu. A tady nemůžeme říct, že už jsem udělal dost. Jde o neustálý, celoživotní proces růstu. Proto je nám dán za vzor samotný Bůh. Proto víme, že jsme stvoření k Božímu obrazu. Abychom mohli jít stále víc a více do hloubky. Nikoli s pocitem marnosti, že toho nikdy nedosáhneme, ale ve vztahu, ve kterém chceme stále více milovaného potěšit, kdy se mu chceme podobat.

Naši úvahu zakončeme příběhem o opatovi. Jednoho dne přišel opat za starým mnichem, který usiloval o dokonale ctnostný život, a položil mu otázku: „Bratře, proč jste na sebe tak přísný? Vždyť Bůh nás má rád takové, jací jsme?“ Mnich se na opata podíval a pravil: „Za to může láska. Čím víc poznávám Boha, tím víc ho miluji a tím víc chci odhalovat jeho krásu lidem.“ Opat se zamyslel a ptal se dál: „A k tomu potřebujete být dokonale ctnostný?“ Mnich se usmál: „Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Má jako v zrcadle odrážet Boží lásku, pravdu a krásu. Ale v tom mu brání hřích. Umí Boží obraz pokřivit nebo dokonce úplně zastínit. Z lásky k němu tedy bojuji s každým pokušením, abych nezobrazoval Boží karikaturu, ale co nejvěrnější obraz našeho Tvůrce.“ Opat chvíli přemýšlel a nakonec řekl: „Děkuji za moudrost vašeho stáří, zralost vaší lásky a sílu vašeho příkladu.“

Přijměme tedy i my výzvu k novozákonnímu životu, ke smysluplnému a láskyplnému naplňování Božích zákonů. Abychom jako v zrcadle odráželi Boží lásku, pravdu a krásu.