Jednoho dne jel opat s mladým mnichem nakoupit mešní víno. Procházeli vinným sklepem a sklepmistr jim ukazoval veliké sudy. Zastavil se u prvního a řekl: „Tento mi moc radosti nedělá.“ „Proč?“ zeptal se mladý mnich. Muž na něj poklepal a sud zaduněl. „Protože je úplně prázdný.“

Na dveřích kláštera se jednoho dne ozvalo bušení. Jeden podnikatel, celý roztěkaný, přišel s naléhavou žádostí. Ve světě má firmu, ženu, děti, spoustu práce a starostí, žádný čas na modlení, roky přibývají a on ví, že je potřeba se připravit na věčnost, tak že by chtěl na chvíli do kláštera, aby se stal svatým. Ale musí to být rychle, protože povinnosti volají. A opat ať mu pomůže.

O vánocích zavítá do kostela mnoho lidí. Jejich kroky směřují k jesličkám. Někteří se jen dívají, jiní ukazují Ježíška svým dětem, ale najdou se i tací, kteří se pustí s Ježíšem do rozhovoru. A tento příběh je právě o jednom takovém člověku.

Žili, byli, jednou v nebi dva andělé. Jeden z nich byl velmi přátelský a otevřený, druhý byl uzavřený a pořád vyhledával samotu. Dovedete si představit, jak si asi rozuměli.