Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí (Lk 17,11-19) | 12. října 2025
Dnešní kázání začneme krátkým příběhem. Jednoho dne vyšel opat z kláštera na mši svatou, kterou měl ve vedlejší vesnici. Jeden muž mu nabídl svezení a opat to přijal. Přisedl k němu, a když spolu prohodili pár slov, zeptal se: „Jste milý člověk, ale neznám vás z kostela, přijdete se někdy pomodlit?“ Na to muž zakroutil hlavou: „Já se mám dobře, já nic nepotřebuji, tak co bych se modlil.“ Opat se však nenechal odradit: „V modlitbě nemusíte jen prosit, můžete Pánu Bohu i děkovat.“ Na to muž odvětil: „Milý pane faráři, děkovat budu, až mi Bůh něco dá! Všechno, co mám, jsem získal díky své vlastní práci.“ Chvíli bylo ticho, muži se dívali po krajině, až nakonec opat vyslovil poslední větu: „Příteli, a je snad na světě něco, co by nám Bůh nedal?“
Dnešní evangelijní úryvek nás od prvního poslechu vede k vděčnosti. Ale nejen k vděčnosti za to, co jsme dostali a co už máme. Jsme zváni také k vděčnosti za to, co je pro nás připraveno, k vděčnosti za spásu, za věčnost, kterou můžeme očekávat.
Hlavními postavami úryvku je deset malomocných. Desítka je v židovství symbolem plnosti. Zdravý člověk má deset prstů, aby mohl pracovat. Mojžíš dostal desky s deseti příkazy k dobrému životu. Člověk dostal možnost spolupracovat na své spáse, ale neobstál. Tady k Ježíšovi přichází deset malomocných. Jsou symbolem lidstva, které se nedokáže vlastními silami osvobodit z hříchů a plnit Zákon, aby dosáhlo spásy. Proto přichází ke Spasiteli a prosí: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Je to poprvé, kdy někdo v Lukášově vyprávění Ježíše osloví jménem. To v překladu znamená: „Bůh zachraňuje.“ (Pak to bude slepý u Jericha a lotr na kříži.) K tomu dodávají oslovení „Mistře“. Stejně oslovuje Ježíše Petr při zázračném rybolovu: „Mistře, na tvé slovo spustím sítě…“ Volání „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ je projev osobní touhy po záchraně a úcty k zachránci. Tento pokorný postoj nám otevírá cestu ke spáse. Jak si toho všímáme a vážíme?
Nejlepším poděkováním za dar je to, když si daru vážíme a využíváme ho – žijeme s ním. Když nám někdo věnuje krásné šaty, je nejlepším projevem díků, když je nosíme. Ježíš nás při křtu oděl šatem milosti posvěcující. Každého z nás uzdravil z malomocenství hříchu a smrti a uvedl do společenství svého lidu. Dnes si to můžeme připomenout a poděkovat za to při mši svaté. A pak i v každodenním životě tím, že šat jeho milosti budeme nosit, udržovat ho svátostmi krásný a čistý.
