Text k zamyšlení u příležitosti 29. neděle v mezidobí (Lk 18,1-8) | 19. října 2025
Milí bratři a sestry, uběhl rok a opět slavíme Světový den misií. Papež František pro něj vybral motto: „Buďme misionáři naděje.“ Volá nás, abychom šli v Ježíšových stopách a přinášeli naději zvláště těm, kteří trpí a zoufají si. Chudým, nemocným, osamělým a zraněným. Naději nejlépe šíří svědectví, ve kterém hovoříme o tom, co všechno učinil Bůh v našem životě nebo našem okolí. Misie začíná prostým vyznáním: „Ježíš mi pomohl, když jsem měl, měla, takové a takové trápení, jistě pomůže i tobě. Neboj se k němu obrátit a poprosit ho o pomoc.“
To je pravda, o které nás ubezpečuje i dnešní evangelijní úryvek, ve kterém jsme slyšeli: „Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane!“ Bůh je živý a milující. Chce konat veliké věci v životě každého z nás. A my mu k tomu můžeme dát prostor, když mu s důvěrou v modlitbě svěřujeme svá trápení a odevzdáváme svůj život. Jeho pomoc je pak zdrojem naší naděje.
Kdy lidé pozbývají naději? Nejčastěji přichází o naději, když jim schází láska. Když nemají nikoho, kdo by je miloval. Proto je důležité šíření naděje spojit se skutky lásky. Prvním takovým skutkem je, když někomu modlitbu nejen doporučíme, ale nabídneme mu: „Modli se a já se budu modlit s tebou. Společně to jistě zvládneme.“
O síle společenství svědčí úspěchy Papežského misijního díla. Národní ředitel Papežských misijních děl v České republice jáhen Leoš Halbrštát k tomu říká: „Využívám této příležitosti, abych Vám upřímně poděkoval za modlitby a veškerou podporu papežských misií v loňském roce. Jsem opravdu hrdý na dárce z České republiky. Díky Vaší štědrosti jsme poskytli pomoc chudým lidem ve čtyřech zemích čtyř kontinentů částkou více než 18,1 milionů korun. Pomáháme tak v Ugandě, Srí Lance a Papui Nové Guinei s pastoračními a vzdělávacími projekty. Podporujeme katechety, provoz křesťanských rádií, stavby a opravy kostelů a kaplí. Pomáháme lidem zlepšovat životní podmínky. Podporou projektu Domus missionalis také pomáháme přípravě misionářů na jejich pastorační působení. Podáváme pomocnou ruku mnoha potřebným.“
Papež František ve svém poselství k letošní Misijní neděli napsal: „Křesťanské komunity mohou být znamením nové lidskosti ve světě, který vykazuje vážné příznaky krize lidství: šíří se pocit bezradnosti, osamělost a opuštěnost starších lidí, nechuť pomáhat těm, kteří jsou našimi bližními v nouzi. V nejvyspělejších zemích se vytrácí blízkost; všichni jsme propojeni, ale nemáme mezi sebou vztah.“
Tato slova nám připomínají, jak je důležité, abychom jako křesťané budovali církev, která bude (jak říká Sv. otec) putující komunitou milujících srdcí. Srdcí, která přináší naději. Lidé ve světě čekají na Kristův dotek a ten může přijít skrze nás. Skrze náš pohled, naši blízkost, naše slova, naše skutky. Je pro nás velké vyznamenání, že se můžeme stát misionáři – vyslanci Kristovy lásky. Že můžeme přinést naději těm, kdo přestali věřit a doufat. Kéž se nám to daří.
