Text k zamyšlení u příležitosti svátku Posvěcení lateránské baziliky (Jan 2,13-22) | 9. listopadu 2025

Jednou za měsíc sloužil opat mši svatou za farníky z nedaleké vesnice. Přicházel do tamního kostela někdy i hodinu předem a modlil se u svatostánku. Kostelník, který kvůli tomu musel otvírat kostel, se ptal: „Nenudíte se, když jste tady tak sám?“ „Ale já nejsem sám, jsou tu se mnou všichni zdejší farníci,“ odpověděl opat. „Nepovídejte, kde?“ rozhlédl se po prázdných lavicích kostelník. „V mé modlitbě,“ usmál se opat. „Když si kleknu před svatostánek, vyvstanou mi před očima nejen ti, se kterými se v kostele pravidelně modlím, ale třeba i rodiny s dětmi, nemocní, ztrápení, zranění na duši, hledající a bloudící. Ti, kteří mi prokazují dobro, i ti, kteří mi ubližují. Všechny odevzdávám Pánu. Soucítím s jejich osudy. Za některé děkuji, za jiné prosím. Jestli chcete, můžete se ke mně přidat.“