• Duchovní slovo

    Poklad

    22. 8. 2025

    Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Lk 12,32-48) | 10. srpna 2025

    V Praze je kostel svatého Jakuba. Když do něho vstoupíme, visí po pravé straně useknutá ruka. Patřila zloději, který chtěl ukrást dary, které přinesli věřící k soše Panny Marie. Když se po nich natahoval, chytla ho socha za ruku a nepustila, dokud nepřišel místní farář. Ten se Madony ptal, co udělat se zlodějem a její odpověď se shodovala s tehdejším zvykem: useknout mu ruku. Může nám to připadat drsné. Ale ani tyto středověké tresty nenechavce neodradily. Ale i kdybychom veškerou zlodějnu vymýtili, zůstane jeden zloděj, který je nejhorší ze všech – smrt. Ta nás, jak se říká, jednou obere o všechno, co jsme měli na světě rádi.

    Číst více
  • Duchovní slovo

    Ztišení a naslouchání

    23. 7. 2025

    Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí (Lk 10,38-42) | 20. července 2025

    Povídali si dva muži o zpoždění vlaku. Jeden se zlobil, že mu to vždycky udělá čáru přes rozpočet. Druhý to vnímal pozitivně. Říkal: „Pokaždé, když se zpozdí vlak, mám najednou čas sám pro sebe a můžu se modlit.“

    Číst více
  • Duchovní slovo

    Bližní

    23. 7. 2025

    Text k zamyšlení u příležitosti 15. neděle v mezidobí (Lk 10,25-37) | 13. července 2025

    Jak můžeme rozumět dnešnímu evangelijnímu úryvku?

    Některé komentáře říkají, že milosrdný samaritán je sám Ježíš. On je ten, který přišel, aby nás vysvobodil ze zajetí zla a zaplatil výkupné za naši spásu. Tento pohled v nás má probudit k Ježíšovi vděčnost za dílo spásy.

    Číst více
  • Duchovní slovo

    Evangelizace

    9. 7. 2025

    Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí (Lk 10,1-12.17-20) | 6. července 2025

    Poslední dobou zaznívají nejen v pastýřských listech slova o nutné restruktualizaci diecéze. A to nejen v té naší. Minulou neděli zazněla dispenz od osobního slavení mše svaté ve farnostech, kde žádná mše svatá není, pro ty, kteří nemají žádnou možnost dopravit se jinam. Tyto kroky nás mohou vést k myšlence, že se dostáváme do nějakého „nouzového režimu“. „Je málo kněží, bude ještě méně, všechny ty změny… nedá se nic dělat, musíme to nějak vydržet.“ Tak to ale nemůžeme brát. Spíše se máme ptát: „K čemu jsme pozváni, kam nás Duch Svatý vede?“

    Číst více
  • Duchovní slovo

    Všichni jsme na palubě

    27. 6. 2025

    Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Těla a krve Páně s oslavou 25 let kněžství (Lk 9,11b-17) | 22. června 2025

    Jsou promluvy, které člověk chystá den nebo několik dní dopředu, ale pak jsou ty, nad kterými přemýšlí v řádu měsíců. A tak jsem se výhledem na toto kněžské výročí zamýšlel nad životem komunity, kterou nazýváme farnost.

    Číst více
  • Duchovní slovo

    Bůh není sólista

    19. 6. 2025

    Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nejsvětější Trojice (Jan 16,12-15) | 15. června 2025

    Dnes je slavnost Nejsvětější Trojice. Nauka o Nejsvětější Trojici patří mezi nejnáročnější teologická témata. Když se na to zeptáte teologa, patrně vzpomene pojem perichoreze neboli circumincessio čili cyklický pohyb, reciprocitu a vzájemné prolínání. To vše se používá k vyjádření tajemství Trojjediného Boha a jeho jednoty ve třech osobách.

    Číst více
  • Duchovní slovo

    Duch, který působí

    14. 6. 2025

    Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Seslání Ducha Svatého (Jan 14,15-16.23b-26) | 8. června 2025

    Červená barva – barva Ducha Svatého. Historicky je červená barva prostě „barva“. Barva nejdůležitější, první. Stojí vedle nebarvy, což je bílá. První staletí církve znají jen bílou liturgickou barvu. Ta je symbolem světla, toho, z čeho jsme vzešli. Červená byla nejprve považována za barvu „těch bohatých“, což byli většinou nepřátelé církve. Až krev mučedníků a edikt milánský způsobili, že byla červená barva rehabilitována. Byly tedy dvě liturgické barvy. Bílá – barva světla a radosti a červená – uvádí do pohybu, má v sobě aktivismus, emoce, je barvou ohně – Ducha Svatého, ale je také barvou smutku (viz pohřeb papeže).

    Číst více