• Duchovní slovo

    S ním v bezpečí

    Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle v mezidobí (Lk 4,21-30) | 30. ledna 2022

    Úryvek evangelia, který jsme právě slyšeli, zdá se, dobře začíná, ale špatně končí. Navazujeme tam, kde jsme před týdnem skončili. Ježíš promlouvá v synagoze, lidé jsou překvapeni, libí se jim jeho milá slova. Nakonec ho však vyvedli až na sráz hory, aby ho srazili dolů. Proč? Co se stalo?

  • Duchovní slovo

    Živé slovo

    Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Lk 1,1-4;4,14-21) | 23. ledna 2022

    Právě jsme slyšeli dva úryvky z Lukášova evangelia. Oba jsou pro nás důležité. Ten první je úplný začátek evangelia, kterému po celý tento liturgický rok budeme naslouchat. A proto je důležité si říct, proč vlastně máme Lukášovo evangelium. Z jeho slov je zřejmé, že už nějaká evangelia naspaná jsou, tak proč píše další? Chce být lepší než Marek nebo přetáhnout posluchače na svou stranu? Vůbec ne. Chce podat osobní svědectví. To je adresováno jistému Theofilovi, což nemusí být jeden konkrétní člověk, ale konkrétní posluchači jeho vyprávění. Theofil v překladu znamená „ten, který má rád Boha“. A každému takovému chce Lukáš předat svědectví o Kristu. Jedná se o spolupráci s Bohem. Bůh použil Lukášovo rozhodnutí, námahu i umění, aby nám toto slovo předal. A podobně spolupracuje s dalšími autory, aby se nám mohl dát poznat, aby mohl vzniknout tento komunikační most mezi Bohem a člověkem.

  • Duchovní slovo

    Nádoby s vínem

    Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle v mezidobí (Jan 2,1-11) | 16. ledna 2022

    Proměnění vody ve víno je první Ježíšův zázrak, o kterém hovoří Janovo evangelium. Jeho okolnosti jsou velmi překvapivé. Nádoby určené k předepsanému (tzn. přikázanému) očišťování změní v zásobníky na víno. Svatebčané se nemají kde obřadně umýt, nemohou plnit předpisy Zákona, zato mají šest set litrů opojného nápoje. Proč to Ježíš dělá? Co tím zamýšlí?

  • Duchovní slovo

    Epifanie

    Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Lk 3,15-16.21-22) | 9. ledna 2022

    Když se řekne Epifanie, představíme si scénu příchodu a klanění mudrců. Epifanií však vyjadřujeme obecně příchod a zjevení Boha mezi lidmi. Až do konce 4. století se narození Páně, klanění pastýřů a mudrců, křest v Jordánu a dění na svatbě v Káni slavily 6. ledna v jednom obrovském svátku. A ten tedy shrnoval všechny události, kterými se Bůh dává poznat lidem. V 5. století se tyto slavnosti oddělily. Narození Páně se začalo slavit 25. prosince, klanění mudrců, křest a svatba v Káni zůstaly 6. ledna. Během staletí se situace ještě různě vyvíjela a v roce 1970 papež Pavel VI. přesunul oslavu Ježíšova křtu na neděli po slavnosti Zjevení Páně, tedy na neděli po 6. lednu.

  • Duchovní slovo

    Poznávat, radovat se a svědčit

    Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle po Narození Páně (Jan 1,1-14) | 2. ledna 2022

    Opět slyšíme prolog Janova evangelia. Ten se dříve četl na konci každé mše svaté, tak nebude problém jej nyní vyslechnout dvakrát po sobě. Úryvek končí slovy: „Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ To je svědectví evangelisty Jana a jeho přátel, se kterými prožil život s Kristem. Když psal Jan tato slova, byl již stařec pokročilého věku a věděl, že se blíží jeho poslední pozemská hodina. Ale jeho duši nesvíral strach ze smrti. Naopak, těšil se na setkání s Kristem na věčnosti. Poté, co viděl a zažil Kristovu slávu pozemskou, těšil se na jeho slávu nebeskou. Kdo spojí svůj život s Kristem na zemi, těší se na jeho pokračování ve věčnosti.

  • Duchovní slovo

    Radujte se

    Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle adventní (Lk 3,10-18) | 12. prosince 2021

    „Radujte se!“ vyzývá nás dnešní vstupní antifona. Na adventním věnci zapalujeme růžovou svíci symbolizující radost. Kde však, uprostřed světa plného chmurných zpráv, vzít skutečnou radost? Zamýšlejme se a hovořme o zdroji naší radosti.

  • Duchovní slovo

    Připravte cestu

    Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle adventní (Lk 3,1-6) | 5. prosince 2021

    „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán.“ Obraz z evangelia nám může připomenout roztodivnou krajinu našeho vztahu s Bohem. Jsou mezi námi „propasti, údolí či hory“ a často si žijeme na „svém břehu“ a nezajímá nás, že je třeba jít vstříc Ježíšovu druhému příchodu. Často sice víme, co Bůh od nás očekává, ale schováváme se, někdy i vymlouváme, že je zbudování takové cesty skrze údolí a kopce nad naše síly. Přitom je to právě Bůh, kdo nám nabízí řešení situace. Je jen třeba žít v jeho přítomnosti, spolupracovat a nechat se vést. Povzbudit nás v tom může následující příběh.