Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Lk 14,25-33) | 7. září 2025
V dnešním evangelijním úryvku se k nám Ježíš obrací s velkou výzvou: „Chcete-li se stát mými učedníky, musíte se vzdát sebe a dát na první místo mě.“ Je to a logický požadavek, ale přesto s ním mají lidé problém. Opravdu mám dát rodinu, přátele i sebe na druhé místo?
Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí (Lk 13,22-30) | 24. srpna 2025
Milí přátelé, když slyšíte dnešní evangelijní úryvek, jaký z něho máte pocit? Vzbuzuje ve vás spíš pesimistické obavy, jestli projdeme úzkou branou, nebo se už těšíte na to, jak do nebe vstoupíte se všemi vyvolenými od počátku světa? Pro všechny, kdo jsou pokoušeni pesimismem, tu mám malou anekdotu: V jedné farnosti působil farář velmi statné postavy. Jeden člověk se ho posměšně zeptal: „Pane faráři, jak se vám káže o procházení těsnou branou?“ Farář se na něho podíval a klidně odpověděl: „Výborně, díky své postavě mohu své farníky povzbuzovat: „Když projdu nebeskou branou já, projdete jistě i vy.“
Opat No. 9
Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí (Lk 12,49-53) | 17. srpna 2025
Ježíš se blíží do Jeruzaléma, kde na něho čeká výkupná oběť – smrt na kříži. To je ten jeho křest. A oheň, který se má rozhořet, není oheň zhouby, ale oheň Ducha Svatého. Ví, že to bude událost, která prověří jeho učedníky. Být učedníkem, dokud se dějí zázraky a lidé Ježíše obdivují, je fajn. Ale být učedníkem ve chvíli, kdy mistra ukřižují a přichází pronásledování, je veliká výzva. Nejen pro učedníky, ale i pro jejich rodiny, které se ocitnou v ohrožení. Při pronásledování platí: Jeden hrdina a trpí celá rodina. Kolikrát se za totality říkalo: „Nechoď do kostela, uškodíš tím dětem nebo příbuzným.“ A byla to pravda. Lidé museli volit mezi vztahem k Bohu, nebo vztahem ke svým blízkým.
Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Lk 12,32-48) | 10. srpna 2025
V Praze je kostel svatého Jakuba. Když do něho vstoupíme, visí po pravé straně useknutá ruka. Patřila zloději, který chtěl ukrást dary, které přinesli věřící k soše Panny Marie. Když se po nich natahoval, chytla ho socha za ruku a nepustila, dokud nepřišel místní farář. Ten se Madony ptal, co udělat se zlodějem a její odpověď se shodovala s tehdejším zvykem: useknout mu ruku. Může nám to připadat drsné. Ale ani tyto středověké tresty nenechavce neodradily. Ale i kdybychom veškerou zlodějnu vymýtili, zůstane jeden zloděj, který je nejhorší ze všech – smrt. Ta nás, jak se říká, jednou obere o všechno, co jsme měli na světě rádi.
Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí (Lk 10,38-42) | 20. července 2025
Povídali si dva muži o zpoždění vlaku. Jeden se zlobil, že mu to vždycky udělá čáru přes rozpočet. Druhý to vnímal pozitivně. Říkal: „Pokaždé, když se zpozdí vlak, mám najednou čas sám pro sebe a můžu se modlit.“
Text k zamyšlení u příležitosti 15. neděle v mezidobí (Lk 10,25-37) | 13. července 2025
Jak můžeme rozumět dnešnímu evangelijnímu úryvku?
Některé komentáře říkají, že milosrdný samaritán je sám Ježíš. On je ten, který přišel, aby nás vysvobodil ze zajetí zla a zaplatil výkupné za naši spásu. Tento pohled v nás má probudit k Ježíšovi vděčnost za dílo spásy.
Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí (Lk 10,1-12.17-20) | 6. července 2025
Poslední dobou zaznívají nejen v pastýřských listech slova o nutné restruktualizaci diecéze. A to nejen v té naší. Minulou neděli zazněla dispenz od osobního slavení mše svaté ve farnostech, kde žádná mše svatá není, pro ty, kteří nemají žádnou možnost dopravit se jinam. Tyto kroky nás mohou vést k myšlence, že se dostáváme do nějakého „nouzového režimu“. „Je málo kněží, bude ještě méně, všechny ty změny… nedá se nic dělat, musíme to nějak vydržet.“ Tak to ale nemůžeme brát. Spíše se máme ptát: „K čemu jsme pozváni, kam nás Duch Svatý vede?“
