Duchovní slovo

Zmrtvýchvstání

Text k zamyšlení u příležitosti vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně | 3. dubna 2021 a pondělí v oktávu velikonočním | 5. dubna 2021

Vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně

Když za Ježíšem přišel jeho tajný učedník Nikodém, dozvěděl se, že nemůže spatřit Boží království ten, kdo se nenarodí znovu z vody a z Ducha. Tento stav nám krásně vyjadřuje slovo „znovuzrozený“. To je charakteristika křesťana: Být znovuzrozený. Většinou jsme pokřtěni. Být pokřtěn ale znamená být zrozen z vody a z Ducha. Není to tedy uzavřená (hotová) záležitost. Aby platilo i to druhé, je třeba z Ducha Svatého stále znovu a znovu čerpat.

Proto dnes slavíme tuto slavnost, při které obnovíme svůj křest. Obyvatelé Jeruzaléma na Květnou neděli přijali Ježíše s otevřenou náručí, ale po několika dnech ho vyhnali za hradby, ukřižovali a uložili do hrobu. My se jim v tomto nesmíme podobat. A podobáme se, pokud jsme vzali svůj křest jako hotovou věc, jako minulost, jako zápis v matrice.

Dnes máme svůj stav zakořenění v Bohu obnovit a usilovat o své znovuzrození po celý rok. Skutečně se tedy odřekněme zla a obnovme své rozhodnutí žít s Ježíšem naplno každý den. Nejen pár dní těchto Velikonoc, ale po všechny dny, které nám Pán dopřeje. Naše vyznání kéž není vyznání ústy, ale vyznání celého člověka. Ježíš vstal z mrtvých, hrob je prázdný. A pokud Krista znovu neuzavřeme do hrobu lhostejnosti a nevšímavosti, prázdný zůstane.

Pondělí v oktávu velikonočním

Být křesťanem je krásné, ale může to být i nesmírně těžké či bolestné. To vidíme u mnohých svědků víry, mučedníků. Ale většinou od nás Bůh nechce, abychom zemřeli mučednickou smrtí pro víru, abychom odešli z tohoto světa. Naopak chce, abychom zůstali na svém místě. Tam, kde jsme přijali nějaký úkol, nějaké povolání.

Proč je tedy pro tolik pokřtěných tak těžké být křesťanem, žít víru, i když žijeme ve svobodě a máme vše, co pro svou víru potřebujeme…? Jeden učitel měl na stole napsáno: „Není problém sebrat se a jít, ale sebrat se a zůstat.“ Platí to i v naších životech. Není kolikrát problém utéct od povinností, když nemáme sílu je naplnit, ale je hrdinství, že, i když dolehne nějaký kříž, my zůstaneme věrní.

I když nemůžeme praktikovat svůj náboženský život tak, jak jsme zvyklí, najdeme jiné cesty, jak žít svou víru. A tím se podobáme Kristu. On své poslání neopustil, i když musel nést kříž. A přinesl ho až do cíle a položil za nás svůj život. My někdy zaměníme cíl za cestu. Když nejde jít cestou, kterou známe, rezignujeme. Jenže naším cílem není náboženství, ale Kristus.

V tom spočívá náročnost věrnosti ve víře. Abychom mohli následovat Ježíše, musíme čerpat z Krista. A čím více ho doopravdy objevím, tím roste touha být s ním.

Člověk dokáže velké věci, když se může o někoho opřít. Je důležité mít někoho takového, přátele. A Velikonoce nám říkají: „Opři se o Ježíše, který tě miluje a chce ti pomáhat.“ A jediné, co je k tomu potřeba, je náš souhlas. Tak mu dnes řekněme: „Ano, Ježíši, chci se s tebou podělit o své utrpení, o své opuštění, chci na tobě stavět každý den mého života, chci ti děkovat, chci tě chválit, chci se s tebou radovat.“

227 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *