Duchovní slovo

Světlo majáku

Text k zamyšlení u příležitosti 33. neděle v mezidobí (Mk 13,24-32) | 14. listopadu 2021

Když sledujeme zprávy o ekologii, ekonomice, energetice, epidemii a dalších záležitostech, které se dotýkají naší společnosti, možná si říkáme: „Jak tohle všechno dopadne?“ Odpovědí na všechny tyto e-hrozby nám může být dnešní úryvek evangelia. Jednoduše řečeno říká: Přijdou kritické chvíle, ale nakonec přijde Kristus a shromáždí všechny vyvolené ve svém království. K němu vzhlížejte, u něho hledejte naději.

V těchto dnech ještě stále chodíme na hřbitovy, abychom se modlili za zemřelé. Zapalujeme svíčky, které symbolizují Kristovo světlo. Tedy Krista, který nás vysvobozuje z temnoty hříchu a smrti. V jeho blízkosti jsou všechny problémy světa menší, žádná tma nezůstává temná a noc se projasňuje v den (srov Žalm 139,12).

Můžeme říct, že Ježíš je jako maják, který svítí na břehu moře. Plujícím ukazuje směr, dodává naději, poskytuje útěchu. Je šťastný každý, kdo se podle něho začne orientovat. Problém je, že i přesto se můžeme ocitnout v situaci, kdy se nám toto světlo ztratí z očí. I člověk věřící může přestat vnímat Ježíšovu blízkost. Ptáme se: „Co jsem udělal špatně, že se mi v životě – ve víře nedaří? Proč nevnímám Ježíše jako dřív?“

Když jsou na moři veliké vlny, stává se, že zakryjí i světlo majáku. Může to nastat z důvodu našeho špatného směru, ale také může jít o zkoušku naší vytrvalosti. V takové chvíli musíme být trpěliví. Buď najít příčinu u sebe a odstranit ji nebo vytrvale plout a vyhlížet ztracené světlo.

Při jednom setkání vyprávěl jeden křivě obviněný člověk, jak se musel hájit proti lžím a pomluvám u soudu: „Když mě křivě obvinili, ptal jsem se: ‚Proč to Pán Ježíš dopouští?‘ Připadal jsem si sám a bezradný. Ale pak jsem začal číst Písmo, a to ke mně promlouvalo jako nikdy před tím. Byl to text plný útěchy a pohlazení. Pak se začali objevovat přátelé a najednou jsem viděl, kolik lidí mě má rádo a jak jim na mě záleží. Modlitba se mi stala útočištěm a já v ní, v Božím slově a v dobrých lidech nalezl Kristovo světlo. Obklopilo mě ze všech stran.“

Staré přísloví praví: „Bůh dopouští, ale neopouští.“ Když k němu začneme v bouřích života volat jako svatý Petr: „Pane, zachraň mě,“ přijde jeho pomoc a my zakusíme jeho moc.

Vzpomeňme i dnes při mši svaté na všechny těžce zkoušené a vyprošujme jim Kristovo světlo.

204 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *