Text k zamyšlení u příležitosti 25. neděle v mezidobí (Lk 16,1-13) | 21. září 2025
Obvyklý výklad dnešního evangelijního úryvku jsme si připomněli v pátek. Ten se soustředí na vynalézavost správce, který si najde cestu k zajištění života po propuštění ze služby. I my bychom měli s podobnou horlivostí a vynalézavostí hledat, jak si zajistit život v Božím království.
A jedním ze způsobů je objevení jednoho ze skrytých významů dnešního příběhu. Pro jeho pochopení je důležité připomenout co mu předchází. V 15 kapitole Lukášova evangelia jsou tři podobenství: o ztracené ovci, o ztracené minci a o ztraceném (marnotratném) synu. Ježíš v nich odhaluje, že Bůh je ten, který hledá a zachraňuje.
Dobře známe hru na schovávanou. Všichni se schovají a jeden je hledá. Ježíš tuto hru upravuje a chce, aby mu s hledáním pomáhali všichni jeho učedníci. Volá nás, každého z nás, abychom měli podíl na tomto jeho díle. Aby byli všichni ztracení nalezeni a mohli se shromáždit v jeho království.
Když si uvědomíme, že jsme ztraceni ve světě a ve vesmíru a že nás Ježíš našel a zachránil pro život věčný, zjistíme, že to je úžasný dar. Dar spásy, který dává našemu životu smysl a naplnění. Dar, za který nebudeme schopni nikdy plně poděkovat a na který nebudeme schopni nikdy dostatečně odpovědět svou vděčností. Vděčností, která by se měla projevovat v každém okamžiku našeho života. Třeba tím, že se zapojíme do díla spásy světa a budeme s Ježíšem hledat a zachraňovat všechny, kdo to potřebují. Na prvním místě sebe, pak naše děti, přátele a všechny lidi. A tak se dnes můžeme sami sebe ptát: Co dělám pro spásu svou i druhých? Jak žiji svůj vztah s Bohem? Jak vychovávám ve víře své děti? Jak žiji víru s manželem, manželkou? Jaké svědectví o své víře v Krista dávám přátelům a všem lidem?
K tomu nás může povzbudit hlubší pohled na dnešní podobenství. Správcem může být každý z nás. Nejsme majiteli, ale správci svěřeného bohatství, a to ne vždy poctiví. Myšlenka na konec tohoto správcovství nás ale může vést k uvědomění si toho, co je opravdu důležité. To si uvědomil i správce v podobenství. Začne investovat do lidí, tvoří si přátele, i když ne ze svého. Je to bohatství jeho pána, který nám zde symbolizuje Boha. Můžeme tedy rozdávat „nespravedlivě“, můžeme být dokonce marnotratně štědří, vždyť dáváme z Božího, z daru spásy, který nám byl svěřen. Není pak divu, že ho pán pochválil. Protože tím znovu rozhýbal jeho business. Tak i my můžeme být svým životem a milosrdenstvím povzbuzením pro druhé. Navíc, nedáváme ze svého, my jsme jenom správci.
A tak projevujme svou vděčnost spoluprací na díle spásy, buďme správci, kteří budou štědře rozdávat z Božího bohatství.
