Text k zamyšlení u příležitosti 15. neděle v mezidobí (Lk 10,25-37) | 13. července 2025
Jak můžeme rozumět dnešnímu evangelijnímu úryvku?
Některé komentáře říkají, že milosrdný samaritán je sám Ježíš. On je ten, který přišel, aby nás vysvobodil ze zajetí zla a zaplatil výkupné za naši spásu. Tento pohled v nás má probudit k Ježíšovi vděčnost za dílo spásy.
Jiný komentář říká, že tím přepadeným je sám Ježíš – odsouzený a ukřižovaný. Sestoupil z nebeského Jeruzaléma do našeho světa a střetl se s nenávistí a zlobou. Ve svém utrpení byl zavržen kněžími a znalci zákona. Ale přijali ho ti, kterými znalci pohrdali. Samaritánem pak jsou všichni, kdo se ujali Ježíše v jeho utrpení a smrti a zmírnili jeho bolest svou láskou a svojí blízkostí. Takový výklad nás může povzbudit ke skutkům lásky.
V úryvku můžeme hledat Krista, ale také sebe.
Ježíš ve svém vyprávění hovoří o přepadeném a zbitém člověku, který zůstává napolo mrtvý ležet. Žijeme ve světě, kde se denně dějí zlé věci. Možná jsme se v poslední době setkali s lidskou zlobou a jsme zranění tím, jak se k nám druzí chovali. Můžeme se uzavřít do sebe a skrytě trpět, ale také můžeme hledat pomoc u Ježíše. Odevzdávat mu své zranění a zklamání dřív, než nás úplně ochromí a srazí k zemi.
Dále Ježíš zmiňuje lupiče. I ti jsou zde naším obrazem. Nezraňujeme svým hněvem, zlobou, nespravedlností? Neokrádáme své blízké o jejich důstojnost tím, že je pomlouváme, že je ponižujeme, že od nich nečekáme nic dobrého? Co po nás zůstává, když „procházíme světem“?
Je dobré si všimnout i dalších postav příběhu: jsou tam kněží a levité. Při křtu jsme byli všichni pomazáni na kněze, proroky a krále. Všichni jsme povolaní k tomu, abychom uzdravovali svět. Snažíme se o to? Nepřehlížíme utrpení druhých? Není nám jedno, že tolik lidí žije bez přátelství s Kristem? Často platí, že ten, kdo pomoct nejvíc potřebuje, si o ni nedokáže říct. Všimněme si ho, věnujme mu pozornost.
Na závěr ještě jedna myšlenka. Slovo bližní v Bibli se dá přeložit i jako přítel, přítelkyně. Ježíš nás učí, že každý člověk má být přítelem. A stane se jím tím, že se k němu budeme jako přátelé chovat. Pozorně a laskavě. Prosme dnes, ať se nám to daří. Ať lásku k Bohu a lidem nejen vyznáváme, ale i žijeme.
