Text k zamyšlení u příležitosti svátku Povýšení svatého Kříže (Jan 3,13-17) | 14. září 2025
Kříž byl ve starověku symbolem utrpení a smrti. Změnilo se to až ve chvíli, kdy ho Kristova oběť povýšila na znamení spásy. Když si to křesťané uvědomili, začali se o Kristův kříž zajímat. Jako první ho hledala a nalezla při své pouti do Svaté země svatá Helena. Legenda praví, že nechala vykopat kříže z okolí Golgoty, a ten, u kterého se začaly dít zázraky, byl přijat jako pravý Kristův kříž. Stalo se tak 13. září roku 325 (máme letos výročí 1700 let). V roce 335 byl pak Kristův kříž slavnostně vyvýšen v Konstantinově bazilice postavené nad Božím hrobem stal a se hlavním symbolem křesťanů.
Ze znamení smrti se stalo znamení usmíření a uzdravení. Kdo je na světě zasažen jedem hříchu, má pohlédnout na Kristův kříž a přijmout odpuštění, které uzdravuje a zachraňuje člověka. Aby tomu tak bylo, je potřeba jediná věc – aby bylo pohlédnutí spojeno s vírou v Ježíše Krista (jak dnes dvakrát připomíná evangelium).
Kříž je také posilou v trápení. Každý člověk si nese nějaký svůj kříž. A víte, který kříž je nejtěžší? Nejtěžší kříž na světě je ten, na který zůstane člověk sám. Takový kříž může člověka i zničit. Ale pokud neseme kříž s Kristem a hledáme u něho útěchu, má kříž zvláštní moc. Hudební skladatel Antonín Dvořák napsal jedno ze svých vrcholných děl, když postupně ztratil tři děti, v nejtragičtějším období svého života. Složil kantátu Stabat mater. Dopad životního kříže může vést k rozvinutí darů, k růstu v moudrosti nebo osobního posvěcení. Když člověk kříž přijme a obětuje, posvěcuje sebe, svou rodinu i svět. A sílu k tomu získává často právě u Kristova kříže.
V této souvislosti nás může napadnout otázka: „Kde se dnes Kristův kříž nachází?“ A můžeme odpovědět: „Nikde a všude.“ V kostele Povýšení svatého kříže v Římě zbyla po všech válkách z Kristova kříže jen krátká deska a pár třísek. Ale to nám nemusí vadit. Protože každý kříž, na který pohlédneme s vírou v Ježíše, se stává nástrojem spásy a místem zázraků.
Kříž můžeme potkat na nejrůznějších místech. Můžeme hodnotit jeho umělecké zpracování. Ale to nejdůležitější pro nás věřící je, že se u kříže budeme s vírou modlit. Mít kříž ve svých domovech. A to tak, že na něj budeme dobře vidět, že nebude jen někde schovaný v koutku nebo nade dveřmi, ale na tom nejčestnějším místě. Dnes můžeme právě o tom přemýšlet. Kde máme doma kříž? Vidíme ne něj, nestydíme se za něj? Kdy jsem na něj s vírou pohlédl a svěřil sebe i svou rodinu Kristu? Kdy jsem mu poděkoval za lásku, se kterou se za nás na kříži obětoval?
