• Duchovní slovo

    Evangelizace

    Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí (Lk 10,1-12.17-20) | 6. července 2025

    Poslední dobou zaznívají nejen v pastýřských listech slova o nutné restruktualizaci diecéze. A to nejen v té naší. Minulou neděli zazněla dispenz od osobního slavení mše svaté ve farnostech, kde žádná mše svatá není, pro ty, kteří nemají žádnou možnost dopravit se jinam. Tyto kroky nás mohou vést k myšlence, že se dostáváme do nějakého „nouzového režimu“. „Je málo kněží, bude ještě méně, všechny ty změny… nedá se nic dělat, musíme to nějak vydržet.“ Tak to ale nemůžeme brát. Spíše se máme ptát: „K čemu jsme pozváni, kam nás Duch Svatý vede?“

  • Duchovní slovo

    Všichni jsme na palubě

    Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Těla a krve Páně s oslavou 25 let kněžství (Lk 9,11b-17) | 22. června 2025

    Jsou promluvy, které člověk chystá den nebo několik dní dopředu, ale pak jsou ty, nad kterými přemýšlí v řádu měsíců. A tak jsem se výhledem na toto kněžské výročí zamýšlel nad životem komunity, kterou nazýváme farnost.

  • Duchovní slovo

    Chrámový poklad

    Text k zamyšlení u příležitosti 32. neděle v mezidobí (Mk 12,38-44) | 10. listopadu 2024

    V chrámové pokladnici se sbíraly prostředky, ze kterých vznikal chrámový poklad. Pomocí tohoto bohatství se budoval, opravoval a žil chrám. Když se řekne chrámový poklad, představíme si zlato, stříbro, ale můžeme si představit i jiné věci. V roce 70 byl chrám zničen Římany. Židé věří, že bude znovu vybudován s příchodem Mesiáše. Co tedy může být chrámem a jeho pokladem? My křesťané věříme, že živým chrámem je církevnaším pokladem je víra v Krista. A v tomto pohledu se zamyslíme i nad dnešním úryvkem z Markova evangelia.

  • Duchovní slovo

    Já jsem chléb

    Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Jan 6,41-51) | 11. srpna 2024

    Stále zažíváme uprostřed Markova roku Janův evangelijní „ostrov“, kde se nám Ježíš dává poznat jako chléb života. Dnes třetí část.

  • Myšlenky

    Církev

    Žádný člověk nežije sám, žádný člověk nevěří sám. Bůh k nám promlouvá své slovo a tím, že je říká, volá nás dohromady, vytváří svou obec, svůj lid, svou církev. Po Ježíšově odchodu je církev znamením jeho přítomnosti ve světě.

    Basilios ze Seleukie, Homilie k novokřtěncům