Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle velikonoční (Jan 14,23-29) | 25. května 2025
Dnešní evangelijní úryvek navazuje na téma minulé neděle. Tam zazněla Ježíšova výzva „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Abychom si připomněli, proč je Boží láska pro nás a pro svět tak důležitá, řekněme si příběh.
Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle velikonoční (Jan 13,31-35) | 18. května 2025
„Milujete se navzájem,“ říká Pán Ježíš. Není těžké milovat, když máme kolem sebe přátele. Ale co když jsou kolem lidé, se kterými si tak úplně nerozumíme. To se pak ptáme: „Bože, jak mám milovat člověka, který mi působí soužení?“ Pomozme si příběhem.
Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle velikonoční (Jan 21,1-19) | 4. května 2025
Událost dnešního evangelia je velmi silná. Jedná se o jedno ze setkání se Zmrtvýchvstalým. Jde o nenápadný vstup Ježíše do života učedníků, o výzvu a urovnání vztahu se Šimonem Petrem. Ježíš jim neříká, co dělají špatně, ani jim nevyčítá, že toho dělají málo. Jen je něžně pozve, aby svůj život žili s ním, v jeho blízkosti. Pak vyzve Šimona, aby přijal odpuštění a vyznal svou lásku. Zve je k následování a obnovení vztahu s ním. Stejně jsme zváni i my, abychom přijali odpuštění a vyznali mu svou lásku. Jak to udělat? Odpovězme si příběhem.
Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle postní (Lk 15,1-3.11-32) | 30. března 2025
Čtvrtá neděle postní nese název laetare. Ten je odvozen od vstupní antifony „Raduj se, Jeruzaléme“. Ale i celá dnešní liturgie je plná naděje na spásu a povzbuzuje k radosti.
Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní (Lk 13,1-9) | 23. března 2025
Dnešní evangelium není pro výklad snadné, ale – jak jinak – pro duchovní život je důležité. Říká nám, že před zlobou lidí a zlem světa někdy není úniku. Zlo se objeví jako lupič, který ukradne to nejcennější, co máme, náš život. Jedinou obranou je obrátit se ke Kristu a přijmout a nést v sobě jeho život. Kdo s Kristem umírá, vstává s ním z mrtvých. V tom se naše smrt liší od smrti těch nešťastníků z evangelia. Zatímco oni zemřeli bez naděje a smrt byla jejich konec, my křesťané umíráme s vírou v Krista, který nás vysvobozuje ze smrti a přivádí k věčnému životu v nebi.
Text k zamyšlení u příležitosti 31. neděle v mezidobí (Mk 12,28b-34) | 3. listopadu 2024
Když se řekne přikázání lásky, může nás napadnout otázka, kterou vznesla jedna mladá dívka: „Jak mi může Bůh přikazovat, do koho se mám zamilovat?“ Nejprve si tedy vyjasněme pojmy. Zamilovanost je stav, který často předchází lásce a je souhrnem fyzického, psychického a duchovního rozpoložení člověka. Je to stav krásný, ale dočasný. Sám přichází, ale i odchází. Láska pak je rozhodnutí vůle. Milovat znamená chtít dobro milovaného. Dobro časné i věčné. A k tomto rozhodnutí, které je zcela zásadní pro naše štěstí, nás Ježíš volá přikázáním. Jako volají záchranáři na lidi v ohrožení: „Utíkejte, ať si zachráníte život!“ Ježíš nás volá: „Milujte, ať se připravíte na život věčný v nebi.“
