Duchovní slovo

Chtít, mít touhu

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle adventní (Lk 1,26-38) | 20. prosince 2020

Blíží se Vánoce, pro mnohé nejkrásnější svátky v roce. Evangelium 4. neděle adventní nás v rámci přípravy přivádí k jejich kořenům. Vypráví o mladé dívce, bez jejíhož „ať se mi stane podle tvého slova“ bychom Vánoce neslavili. Jeden nepatrný člověk, který řekne „ano“ Božímu povolání, může změnit celý svět. Ba co víc, může pomoci zachránit celý svět. A to je velká věc. Když se nad tím zamyslíme, může nás to povzbudit k tomu, abychom i my usilovali o poznání Boží vůle a jednání podle ní.

Je zde potřeba chtít, mít touhu. A tak jako bez našeho souhlasu ani Bůh nekoná své dílo v našem životě, tak také bez naší touhy nemohou přicházet Boží dary. Jeden příběh pouštních otců o tom vypráví.

Nějací bratři v doprovodu světských lidí přišli k duchovnímu starci abba Felixovi a prosili ho, aby jim dal duchovní radu. Stařec však mlčel. Když už dlouho prosili, řekl jim: „Chcete slyšet radu?“ Odpověděli: „Ano, abba.“ Stařec tedy řekl: „V této době již není rady. Dokud se bratři ptávali starců a dělali to, co jim oni radili, Bůh vnukal starcům, jak mají mluvit. Avšak teď, když se bratři už jen ptají, ale nedělají to, co slyší, odňal Bůh starcům milost a oni už nenacházejí slova, protože není, kdo by je plnil.“ Když to ti bratři vyslechli, zanaříkali: „Otče, modli se za nás.“

Toto se může dít i v našem světě. Pokud dobře nevyužíváme Boží dary, pokud chceme mít jen splněnou svou náboženskou povinnost, pokud se neptáme, co od nás Bůh žádá, jak mohu naplnit úkol, který mi dal, pak se může stát, že nám své dary skryje.

I dnes se tedy chceme modlit za sebe i za svět, abychom toužili Boží vůli poznat, abychom měli odvahu na ni odpovědět a vytrvalost rozvíjet vše, co nám Bůh svěřil.

Někteří lidé uslyší krásnou myšlenku, líbí se jim, jsou z ní třeba i nadšení, ale nijak se jí neřídí a podle ní nejednají. Pak se stane, že přijde životní zkouška, nemoc, stáří, utrpení, ale my si nevíme rady.

Být křesťanem, to není jen splnění několika povinností a pravidel. Zbožný život je život s Bohem. Kdy každodenně po malých krůčcích utváříme s Bohem přátelství. Prvním krůčkem je rozhovor s Bohem – modlitba. I kdybych mu měl říct jen to, že se mi nechce modlit. Dalším krůčkem je četba Božího slova. Tím k nám může promlouvat. Potom můžeme k modlitbě přizvat někoho dalšího, a tak pokračovat. Každé setkání s Bohem nás přetváří a upevňuje náš vztah s ním.

Kéž dokážeme jako Panna Maria v každém dni říci Bohu k jeho záměrům a plánům své „ano“. Kéž i naše srdce, na její přímluvu, touží po všech Božích darech.

68 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *