Duchovní slovo

Epifanie

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Lk 3,15-16.21-22) | 9. ledna 2022

Když se řekne Epifanie, představíme si scénu příchodu a klanění mudrců. Epifanií však vyjadřujeme obecně příchod a zjevení Boha mezi lidmi. Až do konce 4. století se narození Páně, klanění pastýřů a mudrců, křest v Jordánu a dění na svatbě v Káni slavily 6. ledna v jednom obrovském svátku. A ten tedy shrnoval všechny události, kterými se Bůh dává poznat lidem. V 5. století se tyto slavnosti oddělily. Narození Páně se začalo slavit 25. prosince, klanění mudrců, křest a svatba v Káni zůstaly 6. ledna. Během staletí se situace ještě různě vyvíjela a v roce 1970 papež Pavel VI. přesunul oslavu Ježíšova křtu na neděli po slavnosti Zjevení Páně, tedy na neděli po 6. lednu.

Dnešní svátek Křtu Páně je vděčným námětem pro malíře a ikonopisectví. V duchu se tedy na některé z nich zadívejme a dovolme jim, aby nám odhalily význam dnešní události.

Ústředním motivem je společenství Božských osob – Otce, Syna a Ducha Svatého.

Bůh Otec bývá zobrazován jako starý muž. Nejstarší na celém obraze. Jeho tvář má být starší než tváře lidí, věk stromů či zvířat, protože on je prapůvodce všeho a všech. Shlíží na postavu Ježíše Krista, Syna, kterého miluje a posílá na svět, aby skrze něj byl svět vykoupen a spasen.

Ježíš je mladý, třicetiletý muž. Zatímco my jsme při křtu slavnostně oděni, on je bez šatů. Jeho nahota naznačuje, že přišel odhalit dosud skryté Boží tajemství. Je také symbolem ponížení a vydání se lidem do krajnosti.

Třetí osoba, Duch Svatý, je zobrazován jako bílá holubice. Bývá nejsvětlejším místem obrazu. Protože on je oním Božským světlem, které osvěcuje naši mysl a naši duši. Uvádí nás do poznání a zakoušení Boha a jeho tajemství.

Lidé na obraze jsou často překvapení a v úleku. Spolu s Janem Křtitelem se diví a ptají: „Já, bezvýznamný, hříšný člověk mám křtít tebe, Božího Syna? Nemělo by to být naopak?“

Někdy jsou na obraze andělé. Zatímco my lidé se zvědavě díváme na muže v řece, oni se mu v úctě klanějí, protože v něm vidí Božího Syna. Svým příkladem nás učí, jak máme prožívat tuto slavnost. V úctě a klanění se Bohu, který nám v Kristu odhaluje svá tajemství.

Křest se odehrává v řece, v tekoucí vodě, která byla považována za nebezpečnou a byla spojována s démony. Voda byla od potopy nástrojem trestu za hřích. To se křtem Páně mění. Voda a řeka se stává pramenem života a milosti. Někdy jsou v ní namalovány ryby obrácené ke Kristu. Jsou symbolem věřících, kteří přijmou křest a budou následovat Ježíše Krista, Božího Syna. Podobně jako andělé nám dávají příklad. Učí nás, že život pokřtěného věřícího spočívá v poznávání a následování Krista.

Epifanie je zjevení Boha jako Otce, Syna a Ducha Svatého. Je to svátek, který v nás má probudit hlubokou vděčnost za to, že se nám Bůh dává poznávat.

Poděkujme dnes za dar víry, za to, že můžeme Boha objevovat a prožívat s ním svůj život. Je to pro nás veliké vyznamenání.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.