Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle velikonoční (Jan 14,23-29) | 25. května 2025
Dnešní evangelijní úryvek navazuje na téma minulé neděle. Tam zazněla Ježíšova výzva „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Abychom si připomněli, proč je Boží láska pro nás a pro svět tak důležitá, řekněme si příběh.
Při opravách v klášteře si jeden bratr poranil ruku. Zdánlivě malé škrábnutí se přes noc ošklivě zanítilo a bylo potřeba bratra odvézt k lékaři. Při té příležitosti se mniši začali bavit o nemocech a zraněních. A přišla otázka, která nemoc je nejnakažlivější a nejnebezpečnější. Padaly různé návrhy, které nakonec završil jeden z nejstarších mnichů. Pravil: „Nejnakažlivější a nejnebezpečnější nemocí mezi lidmi je nenávist. Často stačí jedno jedovaté slovo od zlostného člověka a už jsme nakažení také. Stačí žít pár dní s nenávistí a ona rozloží celý náš život.“ Mniši zvážněli, protože si uvědomili, že zazněla velmi smutná pravda. Po chvíli ticha se jeden z mladších zeptal: „A co s takovou nákazou dělat?“ A dostal odpověď: „Jediný účinný lék proti nenávisti je vytrvalá láska. Ale i té, i když se podává ve velkých dávkách, trvá někdy velmi dlouho, než uzdraví zlem zraněné či osvobodí nenávistí spoutané srdce člověka.“
S nenávistí se setkáváme ve světě každý den. Kéž by se svět také každý den setkával s naší láskou. To je velké Ježíšovo přání. Volá nás, abychom se milovali navzájem láskou, jakou on miluje nás. To znamená láskou, která se nebojí obětí a je vytrvalá i když přijdou zkoušky a utrpení. Láskou, která přijímá druhé i s jejich slabostí a snaží se je poznat a pochopit. Láskou, která má otevřené oči a hledá v každém něco dobrého a krásného. Láskou, která denně odpouští a nikdy nevzdává boj s infekcí nenávisti.
Přijímáním a rozdáváním takovéto Boží lásky naplňujeme Ježíšovo přikázání a přispíváme k uzdravení světa. A nejen to. Ježíš nám říká, že kdo bude naplňovat jeho přikázání, u toho si s Otcem učiní příbytek.
Kolikrát toužíme po setkání s Bohem. Jezdíme na různá místa, abychom zakusili jeho blízkost. Ale když milujeme, Bůh je v nás. V té chvíli jsme my jeho chrámem. Je to veliké vyznamenání. Veliká pocta, které se nám dostává. Jeho láska v nás přebývá skrze působení Ducha Svatého. A ten nám připomíná všechno, co nám Ježíš řekl.
Důležitým symbolem Ducha Svatého je voda. Ta nám připomíná, že Boží láska je jako živá voda, která si vždycky dokáže najít cestu, která svou trpělivostí dokáže zjemnit i nejdrsnější kámen, která dokáže očistit i nejodolnější špínu. Dokáže proměnit poušť v zahradu a zahradu v ráj.
Kéž láska není jen pojem, kéž bychom po takové lásce neustále toužili a denně ji od Boha přijímali. Kéž bychom s její mocí uzdravovali všechny, kdo to potřebují. Trpělivě a neúnavně. Dnes o to prosme.
