Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Všech svatých (Mt 5,1-12a) | 1. listopadu 2020

Dnes je slavnost Všech svatých. Když se podíváme na sochy a obrazy světců, spatříme, že každý z nich má nějaký svůj atribut. Věc či symbol, podle které ho poznáme. Někdo drží na znamení své vzdělanosti knihu, jiný má jako symbol zbožnosti růženec, u někoho sedí či leží bezvládná postava, aby se připomnělo, že vynikal péčí o nemocné. Tyto atributy u zobrazených světců nám ukazují, že každý člověk je originální a má svoji jedinečnou cestu životem, cestu směřující do ráje.

V pátek jsme si dětmi říkali, že svatý není jen ten, kdo má sochu v kostele nebo byl svatořečen. Všichni směřujeme ke svatosti, tedy k tomu, že budeme jednou přebývat s Bohem. A to nás může přivést k otázce: „Jaký atribut bych měl já?“

Je dobré si uvědomit, čím mne Bůh obdaroval, jaké mám schopnosti, nadání. Je dobré se ptát: „Jak tím, co umím a co mám, sloužím Bohu a jeho království?“ Můžeme se nad tím doma v klidu zamyslet. Jako jednotlivci, jako rodina. Děti dnes mohou namalovat všechny členy rodiny s atributy, které by se ke každému hodily. Namalujte a pošlete na farní e-mail.

Řekli jsme si, že každý je originální. Každý má svou cestu ke svatosti. Přesto je jedna věc, kterou mají všichni společnou. A to je láska k Bohu a bližnímu. Láska je základ, na kterém stojí život a dílo každého světce. Kdo v sobě probudí a rozvíjí lásku k Bohu a lidem, kráčí po cestě svatosti. Protože, jak víme, svatost nespočívá v dokonalém a bezchybném plnění přikázání, ale v důvěrném vztahu s milujícím Bohem.

A právě rozvíjení tohoto vztahu nás může povzbudit závěrečný příběh: O svátku Všech svatých nechal opat přinést do kaple veliký obraz. Byl na něm Ježíš, jak po svém zmrtvýchvstání rozmlouvá s Petrem na břehu Galilejského jezera. Zeptal se mnichů: „Proč myslíte, že jsem tento obraz přinesl?“ „Abychom si připomněli, že Ježíš vstal z mrtvých a zjevil se apoštolům? Abychom prosili Ježíšova dobrého přítele Petra o přímluvu za duše, které stanou u nebeské brány?“ Opat se usmál: „To všechno nám ten obraz může připomenout, ale já ho přinesl proto, abychom se připravili na hodinu naší smrti.“ Mniši na opata zvědavě pohlédli a on pokračoval: „Myslím si, že až zemřeme, položí nám Ježíš podobnou otázku, jako položil Petrovi: „Miluješ mě, miluješ mě víc než všechno a všechny ostatní?“ A ten, kdo bude schopen upřímně a pravdivě odpovědět jako Petr: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji,“ bude moci vstoupit na svatební hostinu připravenou pro všechny, kdo se na světě naučili milovat. Myslete na tento obraz a žijte tak, jako byste na Ježíšovu otázku měli odpovídat již na sklonku dnešního dne.“